Slovo úvodem

Proč vznikly tyto stránky? 

Už dlouho jsem přemýšlel, jak co nejlépe zefektivnit výuku hry na klasickou kytaru. Po letech praxe se mi pozitivně osvědčuje účast jednoho z rodičů při hodinách. Z mého pohledu to má u většiny (zejména mladších žáků) hned několik přínosů  např.:

  • Žák se lépe soustředí.
  • Rodič má přehled, co dítě dělá správně/špatně a může tak včas doma zasáhnout a usměrnit ho (upevnit správné návyky jako např. sezení u nástroje, držení těla, postavení levé a pravé ruky apod. ).
  • Žák se za vyučovací hodinu více naučí.
  • Žák lépe a pohotověji reaguje na pokyny učitele.
  • Rodič se pasivně popřípadě aktivně zapojuje do výuky, což může mít pro žáka silný motivační vliv.
  • Žák má pocit sdílení (není na to “sám”).

(Samozřejmě, že výjimky potvrzují pravidlo, ale ze zkušenosti mohu říci, že zejména u začátečníků do 10 let výše uvedené přínosy platí.)

Jak víte, ne vždy se Vám (rodičům) podaří zúčastnit se výuky. A právě proto vznikají tyto stránky. Budu sem postupně vkládat potřebné informace, které nejčastěji rodičům vysvětluji a které se opakují. Naleznete je v podobě textu, fotek, videí popřípadě nahrávek.

Věřím, že společnými silami se dá dosáhnout kvalitních výsledků (tj. naučit Vaše děti /mé žáky hrát “hezky” na kytaru; chápat hudbu jako druh komunikace sloužící k přenosu emocí; vnímat a rozeznat kvalitu a hodnotu umění) a snažit se tak navázat na tradice předchozích generací.

Pravdou je, že s neustálým vývojem technologií nebo např. dostupností různých kurzů a kroužků je pro většinu dětí problém  u něčeho “vydržet”. Pro nás učitele je to tak trochu boj s větrnými mlýny. Je potřeba si uvědomit, že se nejedná o kroužek kytary, ale o systematické a dlouhodobé vzdělávání, které je ukotveno ve školském zákoně (školský zákon č. 561/2004 Sb). Proto je vhodné děti podporovat a směřovat k osvojení základních návyků jakým je například pravidelné cvičení.

Hra na kytaru je poměrně obtížná disciplína, která vyžaduje určité osobnostní kvality (morálně volní vlastnosti) a bez pravidelné přípravy nemá z dlouhodobého hlediska příliš smysl. Právě proto si myslím, že vzájemná spolupráce je základním předpokladem k výše popsanému úspěchu.

Váš zájem o jejich osobnostní růst (v praxi mimo jiné např.: Vaší docházkou na hodiny; docházkou na koncerty, včetně těch cvičných; docházkou na koncerty i jiných oddělení; sledováním kulturního dění v našem regionu; dohlížením, zda děti cvičí to, co mají apod.) jim dodává nenápadný, ale přesto velmi důležitý impuls k sebezdokonalování a k pěstování již zmíněných morálně volních vlastností.

Jan Mareš – vyučující hry na kytaru,  ZUŠ F. L. Gassmanna